by Vladi VavrouSkovA

11 května, 2021

KDYŽ DUŠE VYPRÁVÍ

O Klementině, jste už možná slyšeli nebo četli. A co o Vladi? Myslíte si, že víte všechno? Vsadím se, že ne. Pojďte si přečíst, co o Vlaďce vypráví její Duše. Je to takový pohádkový příběh a to máte rádi.

 

Dnes Klementina cítila, že nemá svůj den.

Možná to bylo tím, že špatně spala. Probudila se velmi brzy, ještě byla tma.

Spát se jí nechtělo, ale věděla, že by ještě měla, protože jí čekala hromada práce. Hlavně se Samíkem.

Rozhodla se, že si ještě odpočine ve svém ušáku, kam chodila meditovat.

 

 

 

Měsíček dnes krásně svítil a ona měla pocit, jako by jí svými měsíčními paprsky laskal na tváři, pak na očích, které měla zavřené a za moment léčivou záři cítila i v srdci.

Vzpomněla si v tu chvíli na den, kdy jí odešla maminka do nebíčka.

Měla najednou pocit, jako by se na ni maminka dívala z nebe a hladila ji, přesně tam, kde se necítila nejlíp.

Chvíli, jen ležela a nechala se hladit. Bylo to velmi příjemné.

 

vladi vavroušková

 

Najednou si všimla, že její myšlenkynejsou u maminky, ale myslí na Vlaďku.

Na svou terapeutku, která jí tenkrát, když duše Klementiny maminky odešla do nebe, vyprávěla, jak ona to měla se svou maminkou.

Měla pocit, jako by Vlaďku opět slyšela, její hlas, který vypráví.

 

 

Milá Klementino, já vím, že se trápíš, že ti odešla maminka. Chápu tě, protože jsem také už tuto situaci zažila.

Moje maminka – její duše, mě takto ochraňuje už několik let. Většinou to poznám, když se mi objeví ve snu.

Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost, ale časem jsem si uvědomila, že mě dušička maminky navštíví vždy, když je přede mnou důležité rozhodování. Ať už se jedná o práci nebo o soukromý život.

Nechápala jsem to, ale dostala jsem od života důležitý úkol.

Měla jsem si uvědomit, proč jsem se narodila svým rodičům.

A já ti Klementino, teď povím, jak to nenarozené dušičky mají.

Je to jako pohádka. 

Byla jednou jedna dušička. Žila v krásném nebeském paláci, který byl celý růžovo-modrý.

 

 

Proč tomu tak bylo? Protože v modré části paláce žily duše, které patřily chlapcům.

V růžové, něžné, žily dívenky. A tam s ostatními čekajícími dušičkami žila i ona.

Poznala bys jí, podle jejích krásných blonďatých vlasů a blankytně modrých očí. Nikdy neměla kamarádky, které by si s ní jen tak povídaly a hrály. Jen, když něco potřebovaly. A ona pomáhala vždy velmi ráda.

Cítila, jako by to bylo její poslání.

A každá nenarozená dušička, v tomto růžovém nebeském paláci, si jen nehraje a nepovídá s ostatními, ale mají velmi důležitý a odpovědný úkol.

 

 

Musí si najít své rodiče, svého tatínka a maminku, kterému udělají radost, nebo ho třeba něčemu naučí, nebo jim někoho nahradí. A musí vybírat pečlivě, protože by se mohlo stát neštěstí. Vše má svůj řád nejen na zemi, ale i na nebi. Tyhle duše čtou ve velkém lexikonu rodičů a jednou za čas se mohou obrovským kouzelným dalekohledem podívat, na zem – na svět.

A naše dušička, budeme jí říkat Emma, věděla, že nic nesmí podcenit, a tak stále četla v lexikonu rodičů a dívala se při tom na svět.

Nebyla sice u ostatních kamarádek moc oblíbená, ale u královny všech duší, ano. Jako by obě cítily, že k sobě svým způsobem patří.

 

 

 

A tak  královna Nut nad Emmou, držela ochrannou ruku a stále jí pomáhala.

Dušička Emma už dlouho cítila, že nadchází její čas. Blížil se den jejího narození. A jen tak pro nic za nic v tom nebeském paláci se nejmenovala Emma. Brzy poznáte proč.

 

 

Také cítila, že je již připravená.

Představovala si své rodiče, jak je bude mít ráda a jak jim splní na zemi to, co bylo jejím posláním a úkolem.

A osmého dubna, na den kdy na pozemském světě, má svátek Ema se narodila rodičům, které si vybrala.

Věděla od první chvíle, kdy její duše spatřila světlo světa, že se rozhodla správně.

Tak láskyplný úsměv, kterým ji obdařila první lidská bytost – její maminka si ani ve snu neuměla představit.

Ale radost jí nevydržela dlouho. I když věděla, že se chce narodit těm, kteří už toho tolik v životě do jejího narození vytrpěli.

Naše dušička Emma se rozhodla, tam v nebeském dušičkovém růžovém paláci, že uzdraví zlomené srdce muži a ženě, kterým ihned po porodu, zemřela jejich prvorozená dcera.

Možná se ptáte, zda si dušička Emma vybrala správně. Kdo ví. A i když někdy možná chtěla vrátit své rozhodnutí, tak už nešlo vzít zpět.

Naštěstí královna duše Nut, nad ní držela ochrannou ruku i na pozemském světě. A tak dušičce Emmě, která se narodila jako holčička Vladimíra, mamince Jarušce a tátovi Vladimírovi, celý život pomáhala.

Vždy, když maminka Jaruška, posílala lásku své prvorozené dceři, Nut vždy poprosila maminku Vladimíry, aby jí také kousek nechala.

 

 

Snažila se u táty Vladimíra, aby jí bral takovou jaká je a nesrovnával ji se svou prvorozenou dcerou.

Posílala ji do života mnoho hodných lidí, kteří ji pomáhali na cestě jejím životem.

Poslala ji Lenku Š., která ji pomohla konstelacemi a dalšími technikami, aby poznala bolavou duši její maminky a tatínka.

Poslala ji do života i dva krásné syny– Martina a Daniela,

 

 

 

Díky jednomu sezení se šamankou, zjistila, koho si vlastně jako dušička Emma vybrala.

  • Maminka, v minulém životě, byla pro svou dceru služka.
  • Táta, byl v minulém životě, pro svou druhorozenou dceru syn.
  • Její starší syn Martin, byl v minulém životě, pro svou maminku manžel.
  • Její mladší syn Daniel, byl v minulém životě, pro svou maminku otec.

A díky tomu, mnoho pochopila.

A také i lásku poznala, když jí maminka, která se na ní dívá už nyní z obláčku, poslala jejího manžela, Aleše.

 

 

Aleš ji odvezl na Královský ostrov a tam s ní, žije dodnes.

 

 

 

Nakonec se naše dušička Emma zase špatně nemá. Co myslíte?

A Klementina najednou cítí, jak se jí někdo šplhá na klín.

Otevře oči a kouzlo dušiček je pryč

Na klíně jí sedí její syn Samík a šeptá jí do ouška, že už je čas vstávat.

A co spolu zažívají, si přečtete zde:

 

 

 

 

{"email": "Neplatná e-mailová adresa", "url": "Neplatná adresa webové stránky", "vyžadováno": "Chybí povinné pole"}

Maminko, víte, jak najít nové pohádky pro své dítě ?

>