by Vladi VavrouSkovA

11 května, 2021

JAK SE MALÝ CHLAPEC PŘESTAL BÁT VĚTRU

 

Milé maminky. Máte doma holčičku nebo chlapečka, který má strach? Třeba se bojí větru nebo něčeho jiného. Ano i děti mívají různé strachy, které si my dospěláci ani neuvědomujeme, protože si kolikrát myslíme, že s námi jsou děti v bezpečí. Tak to je sice pravda, ale děti jsou často i sami. Třeba, když spinkají nebo jsou bez nás ve školce nebo jiném zařízení.

V této uzdravující pohádce, vám Samík ještě se svými kamarády z kaštanu – Jaydenem a Aidenem prozradí, jak pomohli chlapečkovi, který se bál větru.

 

 

Dnes k ránu maminku Klementinu vylekal Samík, jak běžel se strachem k mamince a tatínkovi do ložnice. Cestou totiž zakopl a s velkým třesknutím dveří, hupsl mamince pod peřinu.

Maminka v posteli nadskočila, protože, jak děti určitě víte, Klementina byla a je starostlivá maminka, která se vždy lekne, když se něco děje.

A Samík vypadal pěkně rozrušeně.

Maminka tedy rozsvítila lampičku na nočním stolku, otočila se na tatínka, ale ten naštěstí spal jako, když ho do vody hodí a spokojeně oddychoval. Podívala se svému synovi do jeho vystrašených očí, pohladila ho po vláskách a šeptem se ho zeptala: „Samíku, copak se děje? Stalo se něco?“

Samík také šeptem, aby tatínka nevzbudil, ale i proto, že se stále bál, řekl: „Maminko, já se bojím, něco u mě v pokoji pořád bouchá a já nevím, co to je. Asi nějaké strašidlo. Můžu tu u tebe zůstat?

Maminka si oddychla, že se nic vážného nestalo, synka chvíli držela v náruči, ale cítila, že už ona ani Samík opravdu neusnou a nechtěla, aby se tatínek Alan vzbudil, proto potichu vstala z postele, vzala Samíka opatrně do náruče a odnesla ho do jeho pokoje. Položila ho do postele, přikryla ho pořádně peřinou, protože v pokoji bylo velké chladno.

To, co bouchalo a co Samíka vzbudilo a vystrašilo, bylo totiž jeho okno.

Nebylo pořádně zavřené. Samík večer, asi okno nezavřel na kličku, když ho měl otevřené, protože bylo krásně a sluníčko kupodivu svítilo do té doby, než se schovalo za mraky.

 

 

Pak se posadila na jeho postel a zeptala se: „Samíku, je ti lépe? Nebojíš se už? Nemusíš, nebylo to žádné strašidlo, ale jen vítr, který způsobil bouchání.“

Samík byl rád, že to žádná strašidla nebyla a spokojeně odpověděl: „Maminko, ano, už je mi lépe, a není tu už ani zima, a co budeš dělat ty? Už musíš vstávat do práce?“ Byl zvědavý Samík, zda zůstane v pokoji už sám.

Měl obavy, aby maminka nevypátrala jeho kamarády. Protože slyšel slabé šustění, i když v pokoji žádný vítr ani malinký větřík nebyl. Ten zůstal venku za oknem.

Klementina by si ráda lehla k němu do postele a vyprávěla mu pohádku, ale zase tak v noci ji syn nevzbudil a ona musela do práce: „Samíku, je sice ještě trochu brzy, ale už neusnu, tak půjdu připravit snídani tobě a tatínkovi a možná budu chvíli meditovat ve svém ušáku. Nebo chceš, abych tu u tebe ještě chvíli zůstala?“

Samík se už nebál, věděl, co ho vzbudilo a vystrašilo a tak kýval hlavou, že nepotřebuje a řekl: „Maminko, nemusíš tu být, už je mi fajn.“

Maminka po jeho slovech odešla a potichu za sebou zavřela dveře. Myslela si, že synáček bude spinkat, měl ještě čas vstávat do školy, ale Samík měl jiné plány.

A když měl jistotu, že je v pokoji sám, opatrně zašmátral rukou pod postel, aby se ujistil, že se nemýlil, když slyšel šustění.

 

 

V tu chvíli už to ani jeho kamarádi nemohli vydržet a vyskočili na jeho postel a zašustili: „Samíku, no konečně, už jsme se báli, že tvoje maminka neodejde.“

Než stačil Samík něco říct, pokračovali: „Samíku, to jsme nevěděli, že jsi takový strašpytel, co se bojí nějakého větru!“ Podívali se na sebe a začali se smát.

 

 

 

Samík si v tu chvíli vzpomněl, jak se mu smála očka dračí, když se ocitl v pohádkové chaloupce babičky Agnes a tak se teď ani nerozhněval a začal se smát taky:

„ Hi hi Aidene a Jaydene, já se přece nebál nějakýho větru, ale lekl jsem se, jak tu bouchalo okno, které jsem večer před spaním zapomněl zavřít. A jak jsem byl rozespalý tak, jsem se lekl a utíkal za maminkou, protože tam je vždycky pro mě bezpečno.“

„Samíku a co budeš dělat?“ zeptal se Jayden. Nečekal na odpověď, otočil se na brášku Aidena a pokračoval:

„Mám nápad, co kdybychom Samíkovi a dětem pověděli pohádku?“

Aiden radostí poskočil a řekl: „Jo jo, Jaydene, to je skvělý nápad a jakou? Víš jakou?“

Jayden řekl: „Ano vím, napadla mě ta o chlapečkovi, který se bál větru. Ne jako ty Samíku, on byl o hodně menší, a nestačilo mu jen zavření okna…“

V tu chvíli mu skočil do řeči Aiden: „ Jooo už si vzpomínám, to bylo o tom klukovi, co se bál všeho, protože měl pocit, že je na všechno sám.“

Jayden kýval hlavou.

Oba se podívali na Samíka, co ten na to a on odpověděl: „Super kamarádi, povídejte, už se moc těším. Stejně už neusnu, tak honem, než mi zazvoní budík.“

Tak se milé děti pěkně také někde posaďte a pojďte poslouchat pohádku, kterou vám dnes budou vyprávět Samíkovi kamarádi – Kaštanové listy Jayden a Aiden. Pohádka se jmenuje

 

JAK SE MALÝ CHLAPEC PŘESTAL BÁT VĚTRU

Pohádku začal vyprávět starší Jayden, protože Aiden začátek zapomněl. Tak uvidíte, zda si vzpomene během vyprávění.

Jayden:  „Byl jednou jeden chlapec, budeme mu děti říkat třeba Emanuel.“

Samík v tu chvíli otevřel pusinku, protože chtěl říct, že to je jako jméno pro motýla, ale Jayden, si položil prstík na ret, aby mu ukázal, že má být potichu a poslouchat.

A proč se chlapeček z pohádky jmenoval jako motýl Emanuel, se brzy dozvíte. Tak už nevyrušujte, ať víte, jak to dopadlo.

Jayden tedy pokračoval: „ Maminka si jednoho dne všimla, že si Emanuel stále sahá na ouška. A nejvíc, když měli jít ven.

Starostlivě se ho zeptala: Emanueli, copak ti je, tebe bolí ouško? Emanuel stále jen kýval hlavou, že ne, ale dlaně z uší dát nechtěl. A ven taky jít nechtěl. Pořád opakoval: „Maminko, já tam nepůjdu. Proč musíme jít ven? Já chci zůstat doma. Venku je vítr, já se bojím!“ A to kolikrát žádný vítr nebyl. A ani vánek.

A tak to šlo den co den a maminka si stále nevěděla rady. Rozhodla se, že vezme Emanuela k paní doktorce. Ta kluka s motýlím jménem pořádně prohlédla a řekla: „Maminko, váš Emanuel je v pořádku.“ Maminka tedy trochu upokojená odvedla svého klučinu domů s nadějí, že je tedy vše v pořádku.

 

Co myslíš Samíku a děti, byl Emanuel v pořádku?“ Zeptal se Jayden.

Samík stačil jen zakývat hlavou, že ne, protože pohádky znal a věděl, že ještě nemůže být konec a než stihl cokoliv říci, pokračoval Aiden, který si už vzpomněl, jak to bylo dál.

„ Samíku a děti, představte si, Emanuelovi nikdo nechtěl pomoci. Maminka se uklidnila slovy paní doktorky a dál to neřešila. Měla totiž moc práce. Pracovala z domova, starala se ještě o sestřičku Emanuela a jejich tatínek? Ten také stále pracoval.

Babičku, která by mu pomohla, neměli, jako to udělala v pohádce o Lenivé Vendulce její babička Anděla. A tak byl Emanuel stále na své strachy sám a byl čím dál tím smutnější a nešťastný kluk.“

Jayden a Aiden se podívali na Samíka, co ten na to. Věděli, že se mohou takto odmlčet během pohádky, protože on na to byl zvyklý od maminky Klementiny a viděli, jak jejich kamarád má slzy v očích, jak mu bylo Emanuela líto.

 

A to nemohli kaštanové listy dopustit. Pohádka byla mnohem delší, ale nechtěli ho dlouho trápit.

A tak Jayden honem pokračoval: „ Jednou v noci se malý Emanuel z ničeho nic probudil. Pootevřel oči, které se mu už zavíraly ke spánku. V pokoji bylo mnoho světla a také cítil slabý větřík. Málem se lekl, že mu maminka přijde vyhubovat, proč svítí, když má spinkat, ale to se nestalo.

Nikdo nepřišel.

Tentokrát to Emanuelovi nevadilo, protože světlo bylo moc příjemné a i vánek mu kupodivu nevadil. Posadil se na postýlce, otevřel pořádně oči, aby se podíval, co se děje, proč je v jeho pokojíčku tolik světla, když lampičku má zhasnutou.

V pokoji lítali motýlci. Bylo jich hodně, ani by je na prstech jedné ruky nespočítal. Byly to kouzelní motýlci, něco jako světlušky, které svítí, když je tma. Lítali mu kolem jeho hlavy.

 

 

 

Kromě toho, že svítili, tak také třepotali svými jemnými křídly. A dělalo to vánek.„ Jayden se odmlčel, protože si všiml, že chce Aiden asi pokračovat v pohádce a měl pravdu.

Aiden pokračoval.

Tak byli ti dva sehraní: „Najednou náš kluk slyší hlásky: ,Emanueli, jsme tady, abychom ti pomohli.

Už se nemůžeme dívat, jak se trápíš a bojíš se něčeho, co je v přírodě, tak důležité.

Bez čeho, by nic nebylo. Rostlinky by se nemohly rozmnožovat, protože ony nemají křídla, jako my. Mráčci na obloze by nikdo nepopoháněl a tak by stínily Sluníčku a na planetě Zemi by bylo smutno, nevlídno a zima. Země by nemohla dýchat, kdyby vítr nefoukal., odmlčel se Aiden, aby mohl pokračovat Jayden.

 

„ Emanuel poslouchal a ani nedutal. Měl pocit, jako by ho všechna ta třepotavá křídla objímala, jak se k němu v letu čím dál víc přibližovala. Bylo to moc příjemné.

Užíval si ten pocit něhy a toho, že je pro někoho důležitý, že si s ním někdo povídá a že konečně někdo přišel na to, proč má ty svoje strachy.

A nemýlil se.“

Jayden se odmlčel a pokynul k Aidenovi, aby pokračoval: „Ten největší a nejvíce barevný motýl přestal poletovat a Emanuel už viděl jen jeho. Ostatní motýli, jako by kouzlem zmizeli.

Zůstali však poblíž, kdyby je Emanuel potřeboval.

Velký motýl Gino, Emanuelovi zašeptal: ,Od této chvíle se už bát nemusíš. Ničeho a nikoho a už vůbec ne větru a ani vánku. Teď už budeme stále spolu.,

Teď byla řada vyprávění na Jaydenovi: „Emanuel se štípl do ručky, aby se ujistil, že nespí a že toto všechno není jen sen, ze kterého se probudí. I když kdoví, jak to bylo, ale to se děti dozvíte až na konci pohádky.

Protože jak určitě víte, tak vy děti vidíte a cítíte mnohem víc a jinak než dospěláci.

,Gino a jak to uděláš, abych se už nebál? Teď cítím, že se ničeho nebojím, ale co ráno? Co když kouzlo zmizí? Vidíš, už teď se bojím a to jsi tu se mnou., se strachem v hlase řekl Emanuel.

Kdyby měl, motýl Gino ústa, jako máte vy děti, tak byste spatřily, jak se usmívá. ,Emanueli, neboj, to nás taky napadlo, když jsme přemýšleli, jak ti pomoci. A přišli jsme na to.

Necháme ti tu jednoho z nás.

Souhlasil s tím, že tu bude s tebou a bude ti pořád na blízku. A protože je to kouzelný motýlek, tak ho nikdo jiný než ty neuvidí.

A i ty ho uvidíš, jen pokud budeš mít zase strach z větru nebo ti bude smutno. ,

 

 

Aiden vystřídal už naposledy svého brášku ve vyprávění: „ A jen to Gino dopověděl, rozprostřela se v pokoji zase tma a Emanuel zůstal v pokoji sám, jen se svým novým kamarádem motýlkem. Cítil se už mnohem líp, bezpečněji, ale jestli kouzlo motýlí bude fungovat ve dne, až se zase setká s větrem, tak to už nám děti napište nebo nakreslete vy.“

A Jayden pohádku dokončil:

„ Ale protože láska, objetí, kamarádství a pomoc jsou velká kouzla, tak my s Aidenem věříme, že ano.“

Oba se podívali, co na to Samík, zda neusnul, ale ten byl vzhůru. Stejně mu za pět minut má zvonit budík.

 

 

Poděkoval svým kamarádům, za krásnou pohádku a uložil je do jejich krabice pod svou postel. Když se zvedal, aby zaklapl budík, všiml si na stole krabičky, která tam večer nebyla. Opatrně ji otevřel a v krabičce byl…

Co tam děti bylo? Uhodnete to?

A to je dnes vše. Věříme, že se ti pohádka líbila a máme na tebe otázku:

  • Máš také něco, co ti pomáhá, když se bojíš?
  • Nějakého kouzelného motýlka nebo něco jiného.

Jasně chápeme, je to tvé tajemství. Tak mi to jen pošeptej do ucha nebo mi to můžeš nakreslit. A my s Veru a Samíkem to tvé mamince neprozradíme.

Pokud se vám tato uzdravující pohádka líbila a víte, že byste potřebovala maminko řešit nějaký jiný strach nebo problém své holčičky nebo chlapečka, podívejte se sem, co všechno je možné řešit touto metodou a objednejte si u mě takovou pohádku.

Věřím, že vám pomohu.

Vaše Vladi

Nebo vám třeba pomůže pro začátek knížka Je čas na pohádky, která již brzy bude v předprodeji

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

{"email": "Neplatná e-mailová adresa", "url": "Neplatná adresa webové stránky", "vyžadováno": "Chybí povinné pole"}

Maminko, víte, jak najít nové pohádky pro své dítě ?

>